Historie obce

Doba předhistorická

Ještě před světovou válkou nacházely se v Sověticích na poli Josefa Haka č.10 „u Lískovek“ při hlubším orání starodávné střepy. Ty r. 1917 uznány muzeem hradeckým za střepy z popelnic z doby Hradištní, pocházející ze 6. až 9. století po Kristu. Střepy ty dokazují, že ve zmíněné době byla v Sověticích obydlí lidská, že již v dávné době té předhistorické byly Sovětice obydleny.

Ve Skalce se skupina 10 mohyl, které mají v průměru 5 a 14m a jsou asi 0,5 až 1m vysoké. Nasypány jsou ze žluté hlíny. Historické muzeum v Hradci Králové dalo z nich 2.října 1923 dvě prokopati. Byl v nich popel s uhlím smíšený. Též tyto mohyly dokazují, že v místech těch stávala obydlí lidská.
V r. 1926 nalezen v cihelně v Sadové kus kamenného mlýnku s otvorem z doby hradištní. I zde musela stávati v době předhistorické obydlí lidská. Stávaly tedy v místech nynější katastrální obce Sovětice – Sadová v době předhistorické 3 osady.

Opuštěná místa, kde stávaly hrady, nazývají se hradištní nálezy na těch místech a též jim podobné i mimo hradiště pocházejí z poslední doby předhistorické ze 6. až 9. století, pročež doba ta sluje doba hradištní, ale někdy i dobou knížecí, kteří tehdá v Čechách vládli. Dobou hradištní končí v Čechách doba předhistorická a počíná křesťanstvím doba historická. O době předhistorické soudí se dle památek zachovaných v zemi, jelikož se nezachovalo nic psaného, leda jen od cizích cestovatelů. Lidé z doby té byli již původu slovanského. Přišli sem z Lužice a ze Slezska, a to již na 500 let před Kr.

Lidé doby té sídlili v jamách, krytých větvemi. Hotovili nádoby na hrnčířském kruhu. Nádoby měly tvar hrncovitý a zdobeny byly hlavně vlnovkami, bývají dobře vypálené a hlína v nich je neobyčejně smíšená se slídou. Mrtví se spalovali. Spálené kosti a popel, někdy i nádoba celá neb část, nebo bronzové náušnice s koncem esovitě zahnutým nebo železná šipka byly buď položeny do hrobu neb dány navrch hrobu a nad ně nasypaná nevysoká mohyla z hlíny. V sídelních jamách nalézají se střepy nádob, zdobené vlnovkami, rovnoběžnými čarami, řadami tečkovanými nebo řadami šikmých čárek, pak esovité náušnice z bronzu i mědi, bronzové jehlice, železné nože, nůžky, ostruhy, srpy, sekery, šídla, přezky, hliněné předměty aj. Teprve zavedením křesťanství nastalo u českých Slovanů pochovávání, zprvu jen na prkně, pak do rakví, vyhloubených ze kmenů stromů.

O vzniku Sovětic

Ves Sovětice se dle starých listin nazývala původně Sobětice. Délkou času se „b“ v tom slově otřelo ve „v“. Již přípona názvu – ice ukazuje na veliké stáří, tu příponu mají nejstarší osady české. Jméno její odvozuje se od zakladatele Soběty, kterýž tu založil statek a při něm tvrz, a pročež se psával Soběta ze Sobětic. Můj otec, majitel č.25, často vypravoval, že se říkalo, že tvrz stávala v těch místech, kde je nyní č.27 v našem čísle 25, že byla vinopalna a v č.26 nejspíše jeho hospodářské stavení. Nasvědčovalo by tomu, že dle starých pozemkových knih náleželo č.27 vrchnímu sádovského panství Karlu Šolcovi, a teprve po jeho smrti r. 1774 prodáno bylo s povolením vrchnosti beze vší roboty na věčné časy. A dále, že smlouvu po prodeji č.26 podepsal sám majitel panství Šáfkoč – č.27, 26, 25, 28 a hospoda č.4 tvořila as podstatnou část statku Sobětova a uzavírala horní náves. Vzrůstem rodiny Sobětovy a přidělením půdy členům rodiny vznikly asi další statky a později i chalupy na dolní návsi. Ta bezpochyby měla původně tvar obdélníka, na jehož jedné čtvrti umístěno bylo teprv později č. 20 a 21. Otec říkával, že v Sověticích bývalo za dávna osm statků a ten osmý statek pak byl rozprodán na chalupy.

To jsou ovšem jen dohady dosti odůvodněné a písemných dokladů na to – až na těch osm statků – nikdy jsem nenašel. Ani Sedláček ve svém díle „Hrady, zámky a tvrze české“ ani Palackého dějiny, ani Naučné slovníky ani o Sobětovi ani o tvrzi v Sověticích se nezmiňují. Uvádějí rod Sobětů ze Sobětic a ves Sobětice, ale u Klatov.

Písemné zmínky o Sověticích

První písemná zmínka o Sověticích pochází z r. 1369. Téhož času náležely Sovětice k Třebověticům. V Třebověticích stávaly na počátku 15. století dvě tvrze. Za císaře Karla IV. Seděl zde Vyntíř, vladyka, po němž zůstali (r.1392) synové Hereš a Jan. V ty časy připomíná se Křibek Doubek z Třebovětic ( r.1390 – 1409) drže také nějaké statky v Hořicích a v Hořiněvsi. R. 1409 (nejspíš při závěti) nadal faru Cerekvickou platem v Sověticích, a odtud také úročil do kláštera minoritův (sv. Jakuba menšího) v Hradci nad Labem. Platy ty rozmnožily r. 1412 vdova po Křibkovi Zdénka a Kateřina z Křince (snad dcera její).

Platil tedy Křibek Doubek, majitel tvrze v Třebověticích z nějakého statku v Sověticích nejen na faru Cerekvickou, ale i na minoritský klášter sv.Anny v Hradci. Klášter ten stával v klínu mezi Labem a státní silnicí, vedoucí do Sadové. Vdova po něm a dcera platily pak ještě více.

Ze záznamů p. Josefa Všetečky, sovětického rodáka.

Historie obce Horní Černůtky

Horní černůtky leží na krásné výšině, odkud je rozkošná vyhlídka do celého okolí. Onehdy tu stával dvůr svobodníků, který již r. 1665 k panství Hořickému náležel. R 1724 nacházel se v držení téhož dvora Ferdinand Kozina, od něhož jej tohoto roku kolej Jesuitů v Hradci Králové koupila a se statkem Příbramským spojila. Po zrušení řádu jezuitského byl týž dvůr rozprodán a to v r. 1778. Černůtky se dál živily pěstováním polních plodin. V současných Horních Černůtkách se nachází zahrádkářská kolonie.